Naplánovala jsem si pečení s dcerou… a zůstala v kuchyni sama ❤️

Měla jsem radost. Všechno bylo nachystané. Krásná společná chvíle na dosah… 🤗 Sušenky. Pečení. Čas jen pro nás dvě. 🥰 Už už jsme měly začít – když v tom řekla:

„Víš co, mami… mně se teď vlastně nechce. Já si jdu dělat něco jinýho.“

Zůstala jsem stát. A přiznám se – trochu mě to zaskočilo. Nejdřív jsem vůbec nevěděla, jak reagovat. 👀 Chvíli ticho. Možná smutek. Zklamání?

„Co jsem udělala špatně?“ běželo mi hlavou. „Vždyť nás to přece vždycky bavilo…“ A pak přišel důležitý aha moment:

Je to vlastně úplně v pořádku.

Nemusí být pokaždé nadšená. Nemusí jí to bavit. Nemusí mít chuť – a už vůbec to není o mně. Naopak. Je to důkaz, že jsme na dobré cestě. Že si umí říct, co cítí. Že ví, co chce. A že se nepřetvařuje jen proto, že já něco připravila.

Začala jsem si všímat, jak často plánujeme aktivity „pro děti“… A pak nás mrzí, když se nechtějí zapojit. Ale co když si to prostě můžeme užít my sami? 💃👩‍🍳 Bez očekávání. Bez tlaku. Jen tak… pro radost? A pak se začnou dít zázraky. ✨

Děti totiž přijdou samy – protože opravdu chtějí. Když cítí, že my si to užíváme. Že to děláme s radostí – ne z povinnosti.

A tak to bylo i u nás. Pekla jsem sama. V klidu. S úsměvem. A víš co? Za chvíli se vrátila.

„To voní, mami… můžu si k Tobě sednout?“

Ne krájet, ne válet – jen být spolu. A to bylo nejvíc. 🥹

Není to o výkonu. Ale o naladění. 💛

Vaření s dětmi nemusí být dokonalé. Nemusí vzniknout něco velkého. Stačí přítomnost. Opravdovost. A vědomí, že máme možnost volby. Díky těmhle momentům si víc a víc uvědomuju:

Nechci, aby moje děti měly pocit, že musí. Že něco dluží. Že se musí přemáhat, i když to necítí.

Chci, aby věděly, že můžou. Že i „ne“ má v rodině místo. Že odpočinek je v pořádku. A že když tvoříme s radostí, vrací se nám to zpátky.

A možná i díky tomu si to spolu příště užijeme víc než kdy předtím. Ne proto, že musí. Ale proto, že chtějí.

A já vím, že právě teď zaséváme semínka. To, co prožíváme dnes, bude formovat, jestli s námi jednou budou chtít trávit čas i jako velcí. A že vztah, který teď tvoříme… ten bude růst s námi. 🫶

💬 Jak to máš Ty?

Dáš dětem prostor, i když to nejde podle plánu? Budu moc ráda, když se podělíš v komentáři – sdílená zkušenost pomáhá nám všem. ❤️

S láskou nejen ke společným okamžikům,

PS: kdyby sis chtěl/a užít nejen společné pečení, tak doporučuji vyzkoušet náš jednoduchý obrázkový recept na naši vytuněnou banánovou bábovku.