Sami uvaříme rychleji… Ale je to fakt ta nejlepší cesta? ✨

Znáte to, když děti nadšeně přiběhnou do kuchyně se slovy: „Můžu pomoct?“ 🧑‍🍳 A vy v duchu počítáte do deseti, protože víte, co bude následovat… Mouka úplně všude, vajíčko i na tričku, půlka receptu jinak… 👀 A ve vás se perou dvě myšlenky: „Měl/a bych být vděčný/á, že chce pomoct“ vs. „Bože, to bych měl/a hotový za třetinu času a byl/a bych víc v klidu“.

Známe to. A víme, že někdy je to fakt náročný. Protože zapojit děti do vaření (nebo i do jakékoliv jiné činnosti) znamená mnohem víc práce, než kdybychom si to udělali sami. Jenže právě tady přichází ten moment, kdy si můžeme připomenout: Tohle není ztracený čas. Je to investice. ❤️

Teďka je to sice fičák.. ale mnohonásobně se nám to vrátí!

Kolikrát už jsme si řekli: „Kdyby si aspoň dokázali připravit něco sami, ušetřilo by nám to tolik času.“ No jo, jenže ono to nepřijde samo… Pokud chceme, aby jednou byly děti samostatné, musíme jim tu samostatnost taky nejdřív nějak umožnit. A to znamená dát jim prostor – učit se, dělat chyby a získávat zkušenosti – i když nám to teď přidává práci.

A nejen to! Čím dřív se nám je povede zapojit, tím větší je šance, že se to časem začne vracet. Protože až se jednoho dne otočíme a místo „Mami, co máme k jídlu?“ uslyšíme „Mami, už jsem nám udělal/a oběd!“ – bude to stát rozhodně za to. 🤗

A bude se to vracet nejen nám – děti si odnesou do života spoustu dovedností, které využijí, ať už půjdou jakoukoli cestou. Od schopnosti se o sebe postarat, přes sebevědomí v kuchyni i mimo ni, až po jednoduché pochopení toho, jaká práce stojí za každým jídlem, které se objeví na stole. 🍽️

Ale jak to přežít teď? 🤔

Dobře, tohle všechno dává smysl. Ale co s tím, když stojíte v kuchyni, děti se přetahují o vařečku, někdo převrhne misku s moukou a vám už pomalu dochází trpělivost? 😤 Tady je pár triků, které nám pomáhají udržet klid a radost i ve chvílích, kdy se zdá, že by bylo lepší utéct a zamknout se v koupelně…

1) Prodýchejte to a zpřítomněte se 🧘

Když cítíte, že vám začíná cukat oko, zastavte se. Nadechněte se. Vydechněte. Klidně párkrát zopakujte. Uvědomte si, že tohle není boj, který musíte vyhrát. Je to součást procesu, a když se na to podíváte s odstupem, možná zjistíte, že na té rozsypané mouce není nic zas tak moc špatného.

Zkuste si říct: „Tady a teď. Jak si to můžeme společně užít, i když to není dokonalé?“

2) Připomeňte si, proč to děláte 💫

Dneska to možná znamená dvojnásobek nepořádku a trojnásobek času. Ale zároveň to znamená, že vaše dítě se naučilo něco nového. Že jste spolu strávili krásný čas. Že si tvoří vzpomínky. A že to jednou bude třeba právě ono, kdo vám s radostí přinese talíř s jídlem a řekne: „Udělal/a jsem to pro Tebe.“ 🥰

3) Uvědomte si, že dokonalost není cíl ✨

Jasně, bylo by hezký mít dokonale nakrájenou zeleninu a těsto bez jediné hrudky. Ale o to tady nejde. Děti se neučí vařit podle estetických pravidel, učí se radosti z procesu. Nechte je objevovat, experimentovat, zkoušet.

Zkuste si místo frustrace říct: „Tohle není o tom, aby bylo jídlo dokonalý. Je to o tom, že si užíváme společné chvíle.“

4) Najděte vděčnost i v chaosu 😌

Někdy stačí malá změna pohledu. Místo „Tohle je katastrofa!“ si zkuste říct: „Jaký skvělý moment si z tohohle dne zapamatuju?“ Možná to bude ta chvíle, kdy vaše dítě poprvé samostatně rozkleplo vajíčko (i když polovina skončila na stole…). Nebo ten moment, kdy vám s vážnou tváří oznámí, že „ta polívka je dneska fakt boží.“

Vyplatí se hledat vděčnost i v maličkostech – čím víc jí najdete, tím jednodušší bude si ten proces užít.

I cesta je cíl… 🙏

Možná se vám dneska zdá, že dáváte víc, než dostáváte. Že vás to stojí hromadu energie, trpělivosti a někdy i nervů. Ale to, co teď do dětí vložíme – čas, lásku, důvěru – se nám jednou vrátí!

A pak přijde ten den, kdy si uvědomíme, že to nebyl ztracený čas. Že každé „Můžu pomoct?“ mělo svůj význam. A že jsme jim nedali jen dovednost vařit, ale hlavně pocit, že jsou schopní, že můžou tvořit a že jejich přítomnost v kuchyni (a v životě) má hodnotu.

Takže příště, až budete stát u linky a vedle vás bude dítě s moukou na nose, zkuste se na něj podívat jinýma očima. Protože možná právě v tu chvíli roste nejen nový malý kuchař, ale i samostatný a sebevědomý člověk, který vám jednou vrátí to, co jste do něj vložili. ❤️